Jdi na obsah Jdi na menu
 

16. 3. 2025

Vše je jinak... II

Tak jsme nějak prošli těžkým obdobím, kdy se první prcek narodil moc brzy a měl různé chvíle kdy nám lékaři neříkali moc příznivé zprávy, ale na to jak to bylo vše psychicky náročné musím říci, že v této fázi nám to celkem klapalo a byl mi oporou, takže jsem si říkala jsme na nejlepší cestě náš vztah zlepšit. Ano vztah se zlepšil jelikož jsme měli tolik práce okolo toho uzlíčku, který byl na péči trochu náročnější, že nezbývala energie vlastně na nic. Ani na společné chvíle, to maximálně sem tam na nějaké procházce, ani vlastně řešit náš vztah. A tak jsme se dostali postupně před "oltář" a ano, v ten den to pro mě byl dokonalý den. I dnes si ráda vzpomenu na naší svatbu i když nám to nevyšlo. Nějaký čas nám to fungovalo až do doby kdy odešla hodně blízká osoba narcistovi. Půl roku jsem zažívala jen ticho a jednoduché věty jako "ano, ne, možná, díky, nevím, dobrou noc, ahoj." Malého si všímal a užíval tak jsem se snažila být chápavá, jelikož každý zpracováváme ztrátu jinak, ale po nějaké době už jsem to nedávala a prostě jsem řekla co potřebuji. V tu dobu se ještě snažil mě vyslechnout, ale spíš jen díky tomu, že měl strach, že by přišel i o mě. No a pak jsme se postupně dostali do dob covidů a lockdownů, tak to bylo období kdy mu vyhovovalo, ale mě ta doba dala akorát větší prozření, že nám ten vztah nefunguje. Každopádně manipulace pořád vysela ve vzduchu a některé situace si dnes říkám jak byli bizardní a přesto jsem to omlouvala a dělala z něj lepšího člověka. Pokračovat budeme po skoro konci covidu kdy jsem nastoupila zpět do práce. V té době si pamatuji, že jsme museli ještě na hale nosit respistátory a fasovali je od zaměstnavatele.