Za zavřenými dveřmi.

V době kdy jsem nastoupila zpět do práce jsme měli za sebou přestěhování do jiného bytu a tím, že prostor bytu nebyl moc veliký ani situace doma nebyla úplně skvělá, ale zatím jsem se radovala z toho, že chodím pracovat a skonči mi nějaký ten stereotyp. Bylo to prima a konečně jsem zas měla pocit, že žiju a mám trochu jiné starosti než jen dítě a domáctnost. Jenže to byl pro narcistu opět problém... Proč by měla chodit z práce tak spokojená, proč by měla mít dobrou náladu když jde z práce? Proč ? Proč? Proč? Prostě narcistovi začnou běhat zvláštní otázky v hlavě a jediná jejich možná odpověď je milenec, že tam máme my ženy nějakého chlapa. A tak jsem byla alepsoň každé 2 týdny na OČR, ale v práci to začal být problém a najednou se to zas narcistovi nelíbilo, že nechci a nemůžu být stále na OČR já a tak hledal další důvod proč bych jako do té práce měla chtít chodit když mohu přece být doma. Nějakou dobu to mezi námi vyvolávalo různé období. Někdy lepší, někdy horší, občas docela i spokojený, ale přece když to jde chytneme příležitost za pačesy. Takže nápad jedna byl, zkusíme nechráněný sex, třeba to vyjde a ono jako na potvoru ano. Neříkám, mohla jsem si jít pro pilulku PO, ale tak nějak jsem tajně doufala, že by nás to mohlo spojit nebo alespoň, že si splním sen o druhém dítěti a odejít mohu vždy. Ano odejít se dá kdykoliv, ale je to rozhodně těžší než s jedním dítětem a na druhou stranu chvilku to opět přineslo příjemné chvíle. Pokud počítám pouze ty po porodu, jelikož těhotenství byl také jeden velký vztahový průser. Je normální, že v těhotenství žena bývá více unavená a proto také během dne odpočívá, ale u nás doma to byl problém. Přece když doma nic nedělá a dítě je ve školce proč by sakra měla spát během dne...! Těhotenství není nemoc a už to první těhotenství jen proválela tak proč by teď měla jako chrápat když těhotenství běží bez jediné komplikace...?! Narcistovi myšlenky jsou dost vzdálené od běžného uvažování, jelikož oni hned ve všem hledají proč a hlavně jak otrávit druhému dobrou náladu. Já se ho také neptala proč když já chodím do práce na ranní a po práci a vyzvednutí malého ve školce strávíme celé odpoledne venku na hřišti i když padam na pusu únavou a on když jsem na odpolední a má se synem volné odpoledne prospí na gauči a dítě nechá jen tak si tam hrát samotné. Pak si sedne k PC a nemá o kluka zájem. Jenže to on mohl, on přece má na starost úplně vše a já přece i přestože už chodím do práce tak stále dělám HO.NO, protože místo práce doma jsem celé odpoledne s děckem venku na hřišti. Takže naše názory se zas začali rozcházet, ale těhotenství bylo celkem přijato. Ne jako před nějakou dobou kdy se stala nečekaná nehoda a jediné řešení byl pro narcistu potrat, vůbec neslyšel mé důvody, mé návrhy, prostě a jednoduše teď sem rozhodl a tak to bude...! No naštěstí se o to příroda postarala sama a byl klid, ale zároveň ve mě dodnes zůstala taková pachuť, že jsem neměla nikdy žádné slovo v našem vztahu a i ten přirozený potrat tak nějak nechá myšlenku co když...? Své když psát nebudu jelikož dnes už to nějak mám zpracované, ale zároveň vzpomínka zůstává hlavně díky tomu, jak jsem neměla jakkékoliv slovo... pokrčujeme příště...