Vše je jinak...
Znáte takové to přirovnání - krásného, úžasně zralého, červeného jablka, které každý chce? A když ho chcete ochutnat zjistíte jak je prohnilé, červavé a plné toxicity...? Ano, takto přesně vypadá život s narcistou. Navenek náš vztah působil jako "dokonalý" i když pár lidí mi časem přiznalo, že věděli, že tento člověk má zlé oči a že to nebude partner do života, ale že mě nechali, abych si na to přišla sama. Je to tak, vypadali jsme vcelku jako nej pár, ale časem se začali projevovat stinné stránky, které se mi začínali přestávat líbit. První hádky začali úplně běžně jako u každého páru a jako vždy to bylo kvůli maličkostem, jen mě překvapilo, že vše bylo vždy otočeno proti mě, urazil se, nemluvil a já dolejzala s usmířením, jenže ono nějakou dobu vám to je jedno, že se snažíte o usmíření, on se tváří stále naštvaně a trvá to klidně i den - dva, než vás vezme na milost. Jenže časem si řeknete, že je jedno jestli za ním půjdu nebo ne, protože stejně než se rozhodne se zas bavit, tak stejně to nebude mít efekt a tak se na to časem vybodnete. Jo? Ono to i chvilku funguje než přijde období, tak se teda na oko omluvím, ale při každé první příležitosti ti to připomenu, jaká jsem oběť, že jsem situaci po hádce musel urovnat já. Byla chvíle kdy jsem se chtěla rozejít, ale jak známo tak narcis po té co ztropí scénu s tím jak hrozně odchází a vy místo doprošování ho pošlete pryč, ať už se nevrací tak úplně otočí a začne usmiřování. Neříkám, že to nebylo fajn, jelikož přišlo opět období CUKR a plno pozornosti a lásky. Jen pořád ve mě hlodal ten malý červík, jestli to takto chci opravdu dál. Někdy mě odrazovali i jeho věty ve stylu "To se už po letech nedělá" když jsem například chtěla na procházce se s ním držet za ruku. I tak jsem byla pod vlivem hormonů a biologických hodin, kdy jsem už měla zálusk mít dítě a proto se mi ta chvilka období CUKRU zase moc líbila. I přes mé pochyby když přišla žádost o ruku tak jsem neuměla říct NE a tak jsem se navezla svou vinnou do svatebních příprav. Což se stejně nakonec odsunulo, jelikož chvilku po žádosti o ruku jsem dostala zprávu, že jsem těhotná. Vesmír mi dal šanci tento krok neudělat a já přesto za nějaký čas řekla ANO. V době kdy jsem přemýšlela jestli tento vztah má cenu, dávno ještě před tím než přišli události s žádostí a mimčem, jsem v práci potkala svého kamráda a začali první větší žárlivé scény. Po jedné akci mi prolezl telefon, ale on si zahrál na hrdinu, který přece mi dává druhou šanci být dál spolu i když žádné důkazy o nějaké údajné nevěře nenašel. Tenkrát jsem to neviděla a brala jsem to jako své selhání a jeho velkorysost, že spolu budeme dál. Ano neříkám, nejsem dokonalost sama. Mám své chyby, hlavně své šílené nálady, které občas jsou těžký soupeř pro někoho kdo semnou začne bydlet, takže neříkám, že vše ty hádky byli jen o tom, že narcista vše otočí, udělá Vám v hlavě bordel, že nevíte jestli jste normální, nebo opravdu už jste blázen, ale také jsem samozřejmě přidala do „mlýnku“ a ještě umím být provokatér, takže občas nějaké úniky pryč a za kamarádkou na kávu byli i má iniciativa provokovat a zjišťovat jaká na to bude reakce. Umím se chovat dost často a dost dobře jak pí+a, to už si dnes také umím přiznat, ale bohužel naše komunikace v tomto směru nefungovala a dost těžko jsem hledala řešení jako co po mě teda chce? Jak jako by chtěl abych se chovala? No uzavřeme tuto kapitolku tím, že by si představoval ženu, která bude sedět doma, nebude chodit nikam na akce, nebude mít žádné přátele, aby pořád nechodila někam na kafe a ještě se smířila s tím, že on si bude žít svůj život někde u her, telky, nebo bůh ví čeho a bude ještě vděčná jakého má „úžasného“ partnera. Neříkám za spousty věcí jsem mu opravdu vděčná, ale zlomil mě, zbavil mě důvěry v lidi a vztahy, dlouho se budu hojit z toho vztahu, ale i přesto mu jsem vděčná z a spousty věcí a vlastně i za to, že mi ublížil, jelikož dnes jsem někde jinde. Našla jsem svou sebehodnotu, posunula jsem se v seberozvoji a konečně mám pocit, že mohu žít a NEJEN přežívat...
