Za zavřenými dveřmi.

...A tak jsme skončili u těhotenství, které přijal vcelku dobře, ale to mi nedosšlo, že to zas byla jen součást plánu jak si mě více přidržet doma a trochu utahnout uzdu. Přece není možné, abych chodila z práce spokojená. Asi bych tolik spokojená nebyla kdyby jsme tam nebyla fajn parta lidí a nebyla tam taková sranda, že by to naštvalo i snad normálního chlapa na tož narcistu. Těhotenství bylo klidné a tak jsem ještě nějakou dobu do práce chodila, ale už to bylo časem na mě moc a náročné na celodenní stání a bolesti zad, že jsem se rozhodla v pátém měsíci jít na rizikové, ale to zas byl doma ceres, proč tam ještě jako chvilku ještě nevydržím, proč když to ještě zvládám a vše je v pořádku chci dobrovolně přijít o PENÍZE (jistě peníze,o nic jiného nešlo) , proč teď když ještě nemáme úplně odklepnutou hypotéku a bla bla bla. Nakonec to nějak dopadlo a spokojeně jsem si šla těhotenstvím, ale jedna věc. Rodina z jeho strany to moc nepřijala, nějak jim nebylo po chuti, že čekáme druhé dítě a hlavně jsem začala v té době otvírat oči, jací jsou to komedianti a herečky, přitom kudy chodili tak mě pomlouvali. Každopádně jsem se nechtěla stresovat, takže poznámky "ty už zase chrápeš" jsem vypouštěla, nebp jsem skončila v nemocnici se střevní chřipkou, ale jelikož jsem měla špatné ozvy plodu, nechali si mě tam pro jistotu na pozorování a v té době se měli pořešit nějaké papíry na finančák kvůli prodané zahradě, ale místo toho, aby mi pomohl papíry přinést a podepsané tam hodil jen na podatelnu se na mě vykašlal, že až mě pustí tak to zvládnu a budu na mít čas, jenže v té době jsem to už vypustila z hlavy a díky rozvodu se dohledal průser, který mě stál neMALÉ peníze.  O tom samozřejmě jindy, až tam dojdeme. No a takhle třeba před koncem těhotenství se pan večer po pár pivech nasral a hodil mi přímo na břicho telefonem. Což o to, že jsem z něj měla strach a ještě úplně z blízka na mě "máš strach? máš ze mě strach? to je dobře,ale nemusíš." Tenkrát ještě ne, ale v rozvodém řízení. Každopádně to byl první impuls jestli nesebrat zbytek peněz a ještě před porodem zdrhnout. Pak se zas omlouval, vysvětlil mi proč vlastně za to mohu já a proč se tak kvůli mému jednání zachoval a vlastně jsem mu zas uvěřila, přece kam bych v tomhle stavu před porodem šla?! Opět jeho slova, která pěkně člověka připoutala zpět k narcistovi, jelikož systematicky ničil mou sebedůvěru, sebevědomí , i důstojnost a sílu v sama sebe. Ale už tam byli ty červíci, kteří začali hlodat a začali mi ukazovat, že to není v pořádku a není něco úplně správně...  Každopádně, porodila jsem jak bylo v plánu, přirozenou cestou, takže jsem nějaký čas byla za hrdinku, v jeho očích nejsilnější, nejúžasnější žena, ale?! al až časem a po jeho větě "taky bych už chtěl být konečně šťastný" mi došlo, že nejde ani tak o mě nebo nějakou další parnerku jako o to, že máme dva kluky a nemá tu vysněnou holku, která by stejně měla sice krásné jméno, ale za to po dvouch nejhorších babiznach co znám. Jedna byla moje babi z otcovo strany a druhá ta co dělala babi jemu a předala všem třem generacím akorát tak narcistickou poruchu, jelikož ona sama je takový naprostý narcis až se ti chce blejt... Tohle kdyby teď četla jeho nová přítelkyně tak by si myslela, že jsem blázen co tu šíří nějaké divné pomluvy a výplody choré mysli, ale bohužel vše co si tu přečtete je tvrdá realita mého života, ale nelituji toho, jelikož dnes po skoro roce od odchodu, kdy jsem si myslela, že ještě za rok z toho budu na půl blázen jsem neskutečně ve svém životě posunula , neskutečně jsem načerpala spousty nových zkušeností, nějaké menší cestování,  teď jsem vzala zkusmo pozici v green ways, ale minimálně mi to dává alespoň zatím nové zkušenosti v oblasti obchodu, propagace, reklamy, poznávání nových úžasných lidí i nějaké akce na setkání v zahraničí, tak ať jsem zrovna na jakékoliv cestě tak dělám vše co mě baví a nějakým způsobem naplňuje a tohle bych s NÍM? s NÍM! dělat nikdy nemohla. Proto vím, že vše se nám děje pro něco, lidi potkáváme záměrně, aby nám dali nějakou další cestu a nevěřím na náhody ani už dnes osud, jelikož teď už vím, že vše má svůj předurčený algoritmus k tomu, aby jsme se v praví čas setkali s tím s kým máme a každý člověk a zkušenost už nám nějak tak předem dána...(což teď jsme zavítali do těch sfér nadpřirozena) a dáme si zas nějaké další pokračování příště...